Inovace spočívá v otázce: “Co kdyby?”

27. května 2009 v 12:01 | ida-dreamer*
Tak vás opět po dlouhé době zdravím. Opuštěná,rozporuplná,nic nestíhající.
Za chvíli je konec školního roku a já toho mám stále víc a víc. Opravdu netuším,jestli letošní ročník dokončím.
Představte si,že jsem omezila pití. Za jeden večer dám 3-4 piva,2 panáky a jsem tak akorát.Dokonce i přestávám zvracet a to už je co říci:D
Martina jsem tak nějak už dostala z hlavy. Sice to v jednu chvíli vypadalo,že se zase k sobě vrátíme,ale zaplať pánbůh byl můj rozum silnější,než city. Takže jsem opět sama,sic chlapama obletovaná,ale vybíravá.
Další věc,konečně jsem dokončila v pondělí závěrečnou taneční kurzy,tudíž mám pokoj od všelijakých džajvů,valtzů,a valčíků. Huráááá.
Za dva týdny jedu do Anglie a naprosto nehorázně se těším,až na chvíli vypadnu z tohoto tolik známého prostředí,které mi začíná pomalu lézt na nervy. I když ho mám ráda.
Včera byla u nás v Plzni bouřka. Byla u vás taky? Šla jsem pěšky domů a najednou slejvák,před kterým se nedalo schovat ani utéct. Takže jsem doma věci vyždímala a naházela do pračky. Vlastně mám bouřky ráda,ale..měla jsem je ráda. Ta včerejší mi zničila ipoda a diář. A to jsem měla všechny věci schované v tašce,která ovšem promokla taky. K čertu s deštěm.
Začínám být víc a víc alergická na lidi,kteří přebírají názory,zájmy a myšlenky těch druhých. Opravdu mě to sere.pardon,že jsem sprostá.
Možná,že dnes píšu trochu chaoticky,ale nějak se to ve mě všechno hází a mrská.
Vlastně už na blog píši jen svátečně. Na starý blog jsem psala každý den. Ale teď už tu potřebu nemám. Méně je někdy více.
Vlastně už ani netuším,jaké jiné potřeby mám. Asi jíst,pít,dýchat,kouřit,jekyllovat. Bez chlapů.
Ale i to je občas dobrý.
 

Ne každý důkaz lásky,se cení.

13. května 2009 v 13:42 | ida-dreamer*
Tak se tu opět po delší době objevuji.
Stále s límcem na krku,stále se shonem ve škole a stále s nevyrovnaným milostným životem.
S.není. A už nikdy nebude. Láska má mnoho podob a ta jeho měla podoby ran,modřin a krve. Ach,ta nasládlá chuť krve. Konec.
Spíše si opět nacházím cestu k Martinovi,ke kterému mám ale teď určitý odstup,abych hlavolomně nespadla do něčeho,co by mohlo špatně dopadnout. Už jenom to,že neni svobodnej je dost špatný.
Ale vidíte to? Neumím se odpoutat od starých věcí,lidí. Prostě to nejde.
Ve škole mám shon. A jestli jsem si někdy předtím myslela,že už jsem si pravý školní shon prožila,tak jsem se šeredně spletla,protože tuto je období,kdy občas díky škole a nervům nespím,mám strach z toho,jestli si stihnu všechno dopsat a hlavně mám největší strach z toho,jestli si stihnu dohnat docházku na zdravotní tělák,protože možnost ,že ne,by pro mě znamenala komisionální přezkoušení z tělocviku,což je prostě reparát a myslím,že by to mí rodičové nevydejchaly. Což se jim vlastně ani nedivím. No,každopádně slibuji,že budu dělat vše pro to,abych potřebnou docházku nahnala a úspěšně splnila letošní ročník gymnázia. A t i přesto,že mám zadělanej krk a na něm límec.
O víkendu jsem poprvé viděla film Mamma Mia a od té doby jsem z něj naprosto ohromená,unešená a okouzlená. Tudiž doba,kterou trávím vzácně přes den doma,je v duchu zpěvu,tance v rytmu písní z Mamma Mia. No,co. Každej máme něco.
Taky jsem byla o víkendu asi po dvou letech v zoologické zahradě. Ale musím říci,že to nebylo z vlastní vůle. Ale což. Výlet jednou za čas neuškodí. Sice jsem si opět zaflirtovala s alergiemi,ale ty růžový,opičí zadky za to fakt stály!:D
No a rozhodla jsem se,že když už jsem zde zveřejnila svého krásného moncla na boku,tak zde ukáži i fotku ze zoo,na které jsem s tím nejmilejším!S tátou!

Jaký si to uděláš,takový to máš.*

3. května 2009 v 17:46 | ida-dreamer*
Jaký si to udělám,takový to mít budu. Svatá pravda do který bohužel nevidím,protože moje počínaní je občas tak podivný,až se tomu někdy sama divím.
Nejsem sama. Vrátila jsem se k člověku,se kterým jsem byla odmalička,kterého znám lépe ,než sebe samotnou,který mi ublížil a ke kterému mám už o něco menší důvěru. Nevím jestli ho miluju. Asi ne. Ale prostě je to část života,kterou nikdy nesmažu. Říkejme mu třeba S.(i když to s jeho křestním jménem nemá nic společného). Jak to mezi mnou a S. dopadne je ve hvězdách a ačkoliv jsem se v nich pokoušela číst už častokrát,nikdy se mi to nepovedlo.
Uvidíme,jak to dopadne teď. nechávám tomu všemu volný průběh. Je mi --náct let a na všechny vážný věci mám ještě času dost. Občas jsem si přišla jako bytost ve špatném těle. V mladším těle. Prostě se nevejtím na to,kolik mi je. Nerozumím si s vrstevníky a jsem pro ně netsravitelná.
Co se vlastně za těch pár dnů,co jsem tu nebyla stalo?
1)Byla jsem na Majálesu. Výčet modřin,které mám by byl na dlouho. Takže ho vynechám. Stav ke kterému jsem se za celý den akce dopracovala,také není moc chvalitebný a události odehrané během Majálesu jsou smutné,tudíž kapitola Majáles po hudbení stránce nádhera,po fyzické bolest a po psychické rozporuplnost.
2)Mám napřímenou krční lordosu. jednoduše:Mám narovnanou kost v krku,která by měla být ohlá,tufíž můj krk zdobí límec,který nepůjde dolů,dřívě,než za dva týdny. paráda!
3)Dnes jsem se vrátila ze šumavy,ze Špičáku,kam jsem z ničeho nic odjela včera večer za kamarádkou,která tam má rekreační byt. Tolik jsem se dlouho nepobavila. 5 spořádanejch pizz,vodnice,vodky,vína,shocky,squashe a k snídani vodka,víno,cigáro+vodnice. Vydatné a bořící.
Tudíž,co ještě více psát? už asi nic. Nechám se unášet vlnou událostí,které příjdou a až příjdou,já se jim postavím!

Další články


Kam dál

Reklama